Rozhledna Kamzík bývala součástí kdysi velmi populární výletní kavárny Lesní vyhlídka (též Café Fortstwarte) na východním okraji města. Vznik kavárny je spojen se jménem paní Sofie Stöhrové z Mariánských Lázní. Ta zakoupila zdejší zádubské pozemky na konci roku 1897 od Franze Rotha, který je koupil ze spekulačních důvodů pouhých osm dnů předtím! Nová majitelka postavila kavárnu jako dům v Zádubu čp. 37. Nedaleko stojící patrový zchátralý altán Hirtenruhe z roku 1842 nechala strhnout a místo něj postavila vyhlídkovou věž, 25 m vysokou, s výhledem na Dyleň a pohraniční vrchy Českého lesa. Areál vznikal přistavováním dalších částí. Byla tu vybudována zahradní restaurace, jedno tenisové hřiště, kuželník a stranou ležící dětské hřiště. Bylo založeno autobusové spojení s městem, v kavárně hrávala hudba k tanci. Návštěva nové kamenné věže s dřevěným balkónem nahoře, kolem dokola - za malé vstupné - bývala u hostů velmi oblíbená. Koncem 2. sv.války byl areál využíván jako školicí středisko pro budoucí poválečné diverzanty v Sovětském svazu z řad Ukrajinců a Vlasovců v akci Zeppelin. V roce 1947 navštívil kavárnu prezident dr.Eduard Beneš s chotí Hanou Benešovou. V poválečné době provozoval oblíbené výletní místo podnik Hotely a restaurace. Hrávala ta hudba k tanci a výletníci poseděli uvnitř v sále či venku v zahradní restauraci na jižní straně. Ve věži byla zřízena galerie. Později (až do roku 1990) sloužil celý areál jako školící a rekreační středisko Krajského národního výboru Plzeň, když byl předtím přestavěn (v křídle byly navíc přidány další pokoje), uvnitř modernizován a mimo jiné vybaven ústředním topením. Přístupová silnice byla rozšířena. Tehdy také město vynaložilo velké úsilí na zachování chodu lázeňské kavárničky. Prosadilo sice udržení kavárny, ale jen v určité hodiny. Celý objekt získal nový název Kamzík (příjezdovou cestu zdobí socha kamzíka na kamenném podstavci od Vítězslava Eibela z Mariánských Lázní).