Nejvyšší bod Zábřežské vrchoviny, kde vznikla v roce 1933 dřevěná rozhledna, je spjat s bouřlivou historií. Kdysi zde vedla hranice, a to nejen zemská, mezi Čechami a Moravou, ale též hranice národnostní a jazyková. Hranice, o kterou se vedly líté boje a spory. Aby Lázek (714 m) zůstal v českých rukou, zakoupila strategicky významný pozemek na jeho vrcholu Národní jednota v Olomouci. V roce 1908 na něm nechala navršit mohylu, kterou zasvětila památce Svatopluka Čecha. O čtyři roky později vedle ní nechala zábřežským stavitelem Lubomírem Lolkem postavit rozhlednu. Byla to patnáctimetrová dřevěná věž se zastřešenou vyhlídkou a s malou verandou v přízemí. Otevřena byla na malé slavnosti 28. července 1912. Některým Němcům z Lanškrouna se však české aktivity na Lázku příliš nezamlouvaly. Několikrát to také dali znát. Jednou polámáním vysazených lip, jindy zase poškozením rozhledny. Ta musela být proto již po šesti letech stržena. Druhý pokus postavit na kopci Lázek rozhlednu vzešel od Klubu československých turistů, který za tímto účelem uspořádal veřejnou sbírku. Dvacet metrů vysoká dřevěná rozhledna s 87 schody byla vystavěna podle návrhu architekta Jaroslava Stejskala z ústředí KČST a slavnostně otevřena 13. srpna 1933 v podobě velkolepé národní manifestace. Spolu s ní byla postavena i chata, která nese název iniciátora stavby Františka Reichla, vášnivého turisty, vrchního berního tajemníka ze Zábřehu. Stavbu na Lázku provedl stavitel Hynek Janů ze Zábřeha za 65 tis. Kč, ostatní zařízení stálo cca 9,3 tis. Kč. Do září 1938 se na Lázku konaly národní manifestace proti německému nacismu a za obranu republiky. Během druhé světové války byl Lázek obsazen německou armádou a stal se nepřístupným. Stejně tak i v poválečných letech, kdy byl pronajímán soukromým osobám, později zde působil Svazarm ze Zábřehu. Nicméně turistům sloužil od roku 1955, a to i ve všední dny. Později byl jeho provoz omezován, od poloviny 80. let sloužil výhradně k rekreačním účelům železniční stanice Nymburk, ale i jako školské zařízení.